Drew Barrymore Online

Rozhovor pro InStyle

InStyle   |   Written by Lukyn

Je to zvláštní pocit. Takřka nesdělitelný. Drew Barrymore vykukuje ze svého
přívěsu – má za sebou dlouhý den strávený natáčením nové svérázné (jako ona sama) romantické komedie Going The Distance – nasoukáme do její osobní dodávky, ve které se ovšem jiné osoby nenacházejí. Drew oblečená do odřené zlatavé bundy Marca Jacobce a batikovaných zeleno-modrých legín, zamíří rovnou na zadní sedadla. Skoro ihned se smějeme jako rošťáci, kteří vyvádějí psí kusy v autobuse na školním výletě. Během minuty začnete mít pocit – a přesvědčila by každého – že tahle okouzlující cizí dáma je vlastně vaše kamarádka z dětství. Když později sedíme s Drew, která usrkává ze sklenky červeného vína, u stolu před nádherně neokázalým hotelem Bowery na Manhattanu (což byla její volba), tento dojem se jen potvrzuje. Většina celebrit se snaží působit přátelsky a civilně, aby o nich novináři v tomto duchu psali. Když se ale tahle drobounká blondýnka začne projevovat, smát a přeskakovat z tématu na téma, je takřka nemožné vnímat ji jako Hollywoodskou hvězdu.Působí spíš jako kamarádka, která vám pomohla srovnat se po těžkém rozchodu nebo vás na vaše narozeniny vytáhla z práce zahrát si paintball. Taková kámoška! Jak se tak opírá a povídá o svém dětství či potížích se svou postavou, které pořád ještě trochu řeší, působí ještě upřímnějším dojmem než vaše opravdová kamarádka. „Nemám čas, ani disciplínu, ani zájem mít dokonalé desetihvězdičkové tělo,‘“ přehrává se smíchem své rozhořčení. „Cvičím, jím zdravě, ale vždycky budu vypadat jako želé bonbón.“ Jenom když se jí zeptáme na románek nebo přátelství mezi jejím hereckým kolegou Justinem Longem, náhle se na chvíli odmlčí. Pak vám to najednou secvakne– realita vás praští podobně, jako byste narazila do zrcadlové stěny: Drew Barrymore je světoznámá herecká hvězda a né vaše nejlepší kamarádka. Vida! Když se nad tím zamýšlíte zpětně, je úplně jasné, jak tahle iluze funguje. Svým způsobem opravdu známe Drew Barrymore lépe a déle než některé své dobré přátele: strávila přece skoro celých 34 let před objektivem (Na všechno se klidně můžete podívat zpětně na internetu na Youtube!). Třeba když si roku 1982 sedmiletá Drew v pořadu Johnyho Carsona
vytáhla před kamerou provizorní můstek svých falešných předních zubů. Bolestné a trapné okamžiky z puberty, když hovořila o ztroskotání svého divokého životního stylu. Její flirtovné soupeření s Davidem Lettermanem (ano i z doby, kdy jej v přímém přenosu šokovala svými vnadami). A také
její nedávné výstupy při propagaci Rebelky na bruslích svého režijního debutu, kam obsadila Ellen Page (Juno), Julliete Lewis (Takoví normální zabijáci) a Marciu Gay Harden.„Připadám si jako bych s Drew Barrymore vyrůstala – sledovala jsem její celý život.“ Konstatuje Ellen Page, která považuje převyprávění pohádky o Popelce, nazvané Věčný Příběh, který viděla ve svých jedenácti letech, za klíčový okamžik svého dospívání. „Vždyť ona byla hostem Saturday Night Life Show, když ji bylo sedm, obdivuje jí Ellen. „ Jak to všechno zvládla, aniž by přestala být sama sebou – to bylo fenomenální.“ Marciu Gay Harden šokuje, jak Drewin magnetizmus neustále roste. „Drew je jako světlo,“ uvažuje. „Všechny to k ní přitahuje.“
To je další důvod, proč vám okamžitě připadá povědomá – její vřelost je ozbrojující a bezprostřední, její jakoby dětské reakce jsou tak specifické, že by si je mohla dát patentovat. Velice snadno zapomenete, že měla více než tři desetiletí na to, aby toto umění dovedla k dokonalosti a teď na vrcholu svůj tajný recept na mediální tvář Drew Barrymore ještě dotáhla: dva panáky otevřenosti, jeden panák studu, ozdobeno čistým a napěněným bláznovstvím. Drew rozhodně není jednou z těch hereček, které nikdy nemohou přestat předstírat. Mnohem blíže pravdě by mohlo být, že ve skutečnosti nikdy hrát nezačíná. Připomíná ženskou verzi George Clooneyho, který si, ať už jako zdvořilý lupič šperků nebo zahořklý podnikový právník, vždycky dokáže udržet a projevit jistou esenci sebe sama. Typická osobnost Drew Barrymore se začala formovat zhruba před deseti lety, kdy opustila zajeté koleje, mezi než patřilo roztomilé cameo devadesátých let (Vřískot) a úlohy teatrálně zkažených holek (Jedovatý břečťan), založila produkční společnosti (Flower Films) a začala si vybírat role postav, které .. potřebovaly vyjet ze zajetých kolejí. Bod obratu nastal s filmem Věčný Příběh, v němž si zahrála duchapřítomnou Popelku, která musela být sama sobě pohádkovou babičkou. „Zamilovala jsem se do toho, jak scénář dokázal postavit celý příběh na hlavu“ vypráví a její potemnělý hlas prozrazuje vnitřní intenzitu, kterou příliš často neprojevuje. „Chce se mi brečet pokaždé, když o tom mluvím, protože poselství filmu – víra v to, že se dokážete zachránit – mi navždy změnilo život“. Rebelka na bruslích se vydává na tematicky podobné teritorium. Je to staromódní příběh o dospívání – neklidná teenagerka si chce vybrat jinou cestu životem než tu, kterou pro ní vymyslela její kontrolou posedlá matka – trochu se to ale zamotá a dívka se ocitne v divokém, drsném a lehce podivínském světě ženských sportovních bruslařek. Člověk nemusí být atomový fyzik, aby odhalil paralely s Drewiným vlastním dětstvím, kdy měla pocit, že její slavní příbuzní jsou spíše kletbou než požehnáním. Je pravnučkou Johna Barrymora, idolu dvacátých let, který sám byl synem divadelních hvězd Zlatého věku – Maurice Barrymora a Georgiany Drew. Její otec, John Barrymore mladší, nebyl ani velkým hercem a ani skvělým rodičem. Ale největší výzvou jejího dětství, které samo o sobě připomíná jízdu na tobogánu (hvězdou v sedmi letech, alkoholičkou v devíti, a pobyt v léčebně ve třinácti), bylo všeobecně známé a trvalé napětí mezí ní a její matkou Jaid. „Ten největší milostný příběh ve znímku Rebelka na bruslích(Whip It!) se odehrává mezi hlavní hrdinkou Ellen Page a její matkou, tak aby jejich vztah nikdy nepůsobil jednoduše nebo usedle. „ S tátou máme dobrý vztah, ale s mamkou to musím ještě všechno vyřešit,“ vzdychne Drew. „Moc o tom nemluvím, protože jak mám mluvit o něčem , v čem mám ještě sama zmatek?“ Část svého zmatení nasměrovala i do skvělého výkonu ve filmu Grey Gardens, který se natáčel pro HBO a Drew v něm ztvárnila roli Edith Bouvier Beale, která ji vynesla nominaci na Emmy. „Existují herci, které jejich role kompletně pohltí, ale já taková nejsem, a ani být nechci,“ vysvětluje. Pro mě musí být – všechno osobní, když se mi nepodaří něco takového do role dostat, znamená to, že jsem to zpackala. V tomhle pro mě spočívá skutečná výzva postavy malé Eddie. Hloupě jsem ji chtěla jen dokonale napodobit, abych lidem dokázala, že umím být jiná. Pak jsem ale zjistila, že když pouze čistě imituji, chybí tomu srdce. „Takže ačkoliv svou roli zvládla skvěle, bolest, která z ní probleskovala, vycházela z její vlastní zkušenosti. Když mluví o tom, jak zvládla těžké časy, vděčně zmiňuje své blízké přítelkyně, které jí pomáhaly překonat – jako například Nancy Juvonen, svou produkční partnerku ve Flower Films. Spousty projektů, které vyprodukovala (třeba sérii Charlieho Andílci), se točí kolem tématu ženské síly a spolupráce. „Jsem týmový hráč a ráda se družím,“ přiznává. „Nechápu ženy, které jsou soutěživé, snad jen kromě těch sportovních disciplín, jako je atletika. Jeden člověk může být mocný, ale celý kmen se zkrátka nedá zastavit. „Teď když si Drew Barrymore vyzkoušela, jak vzrušující je sedět v režisérském křesle, se její mysl upíná k dalšímu filmu, nebo jak sama říká k „ další potenciální rodině, kterou by si osvojila“. Ale protože Drew není z lidí, kteří dělají, co se od nich očekává, raději dodává. „ Možná ale budu cestovat a nechám celý tenhle byznys plavat“ Je evidentní, že být osobou se slunečnou náturou a duchem hvězdy večírků stojí spousty energie a herečka přiznává, že někdy je jí sláva na obtíž. „ Mám svůj život ráda, opravdu“, uznává. „Ale jsou i momenty, kdy s ním bojuji. Jsou dny, kdy nechci nic víc, než mít nějakou dokonalou masku, ve které bych vypadala jako někdo úplně jiný a mohla se jen tak volně vydat do ulic. Strašně mě štve, že Halloween je jen jednou ročně.“ Přála by si také nebýt tak úplně otevřená před novináři, protože ty k ní nebyli vždycky laskaví. „ Nemám vybudovanou žádnou obranou zeď,“ vysvětluje. „Prostě nemám. Ale jak stárnu, mám sklon stále více uzavírat a chránit těch pár soukromých věcí, které tvoří můj život. Ale víte co? V podstatě je mi jedno, jestli se o nich nikdo dozví. Vždycky mi tu a tam něco zbude. Každý, kdo chce přežít, musí občas sbírat drobečky.“
Momentálně otevřeně žije z lásky Justina Longa. Fotkami, kde se pár mazlí a líbá na veřejnosti se to všude jen hemží. Když se jí však zeptáte, jestli s někým chodí, odpoví: „S nikým, o kom bych věděla.“ A blýskne po vás lehce ďábelským úsměvem, který jednou vejde do dějin. Když se někdy ve dvě odpoledne nakonec Drew Barrymore zvedá a loučí se, obdaří mě milým úsměvem a velice zdvořile mi potřese rukou – což znovu zdůrazní pocit, že je to pořád ta malá holčička z filmu E.T. Mimozemšťan. O chvilku později je z okna hotelové restaurace vidět, jak s nějakým mužem vklouzla pod přístřešek. Muž se otočí. A víte co? Je to Justin Long. Drew mu dá vášnivý polibek bez ohledu na to, jestli se nikdo dívá. Slušný člověk by se měl odvrátit a koukat se někam jinam, ale kdo rád nevidí, když jsou dva lidé spolu šťastní?